Práce na dokumentárních projektech v mnoha zemích Evropy, v Afghanistánu, Náhorním Karabachu, Bangladéši a Bolívii.

NAUTIS

ČR – Respitní centrum Nautis – 2022

Krátký náhled do práce osobních asistentů, kteří pracují s klienty se závažným postižením autistického spektra.

Nejlepší večerní dokument na Mezinárodním filmovém festivalu v La Paz – FICLAPAZ

Cena Ojo Boliviano na Mezinárodním festivalu lidských práv v Sucre – PUKAÑAWI

Více než 20 oficiálních selekcí na mezinárodních festivalech

INCENDIOS

Bolívie, Chiquitanie – 2019 (dokončeno 2021)

Chaqueo je bolivijský způsob vypalování lesa za účelem získání orné půdy. V 2019 byla tato činnost zákonem oprávněna tím, že byl oheň rozpoznán jako legální nástroj při obdělávání půdy. Brzy poté se požáry v zemi vymkly kontrole. Film vysvětluje problematiku Chaquea a ukazuje snahu dobrovolnických hasičských sborů zachránit aspoň ty nejzranitelnější místa jako jsou lidská osídlení a přírodní rezervace. Film diváka zve, aby se nad tématem zamyslel a položil si otázku, do jaké míry je i on sám součástí problému.

SPOLUPRÁCE S REPORTÁŽNÍM KANÁLEM VOXPOT

Afghanistán, Polsko, Velká Británie, Ukrajina

 

Videoreportáže realizované českým kanálem Voxpot. V reportážích jsem se zabýval čistě kamerou, produkce, režie, scénář a následná postprodukce byly realizovány Voxpotem.

NÁSLEDOVNÍCI KATALÁNSKA

Evropa – 2018

Ačkoliv to nemusí být záležitostí bezprostřední budoucnosti, situace v Katalánsku vznáší neodbytnou otázku: Je to ojedinělý případ, nebo první z trhlin nahlodávající Unii? Realitou je, že většina evropských zemí má co dočinění se snahou o sebeurčení jednoho či více ze svých regionů. Ekonomická krize, vzestup imigrace a medializace všechny přispěly k vzrůstající podpoře nacionalistických stran. Stará nepřátelství znovu ožívají. Každých pár měsíců slyšíme o nové žádosti o referendum, jehož cílem je větší samostatnost, jak se například nedávno stalo v severní Itálii. Cílem série je zdokumentovat tyto tendence a jejich možné implikace pro budoucnost Evropy.

Článek pro časopis Na Východ

Publikace v časopisu Lidé a Země

Cena Czech Press Photo a Cena UNHCR

EXODUS ROHINGŮ

Bangladéš – 2017

„Slunce konečně zapadlo a temnota přikryla pobřeží. Všechen shon dne ustal. Je ticho. A přesto nějaká loď ještě hledá cestu k pobřeží. Pluje však bez světel, která by jí ukázala na cestu, anebo prozradila její polohu. Je plná lidí, kteří okamžitě začnou sbírat svá zavazadla. Jejich pohyby jsou spěšné a úsporné. Muži vyskakují z lodi přímo do vody a pak pomáhají svým ženám. Jedna stařena je neschopná chůze a její syn ji bere do náruče a vydává se s ní skrz vlny ke břehu…“

Je tomu jen mesic, co propuknutí násilností v Rakhínském regioně v Myanmaru, zažehlo nejrychlejší lidský přesun naší doby, Exodus Rohingů. Během několika týdnů překročilo hranici sousední Bangladéše přes 500 000 uprchlíků, přinášejíc s sebou svědectví o vypalování vesnic, vraždách a znásilněních. Relativně neznámí Rohingové se náhle stali „nejperzekuovanější menšinou na světě“. Reportáž o jedné z nejzávažnějších humanitárních katastrof naší doby.

ZAMRZLÝ DONĚCK

Ukrajina, Doněcká Lidová Republika – 2017

Odtržení od Ukrajiny a vytvoření Doněcké lidové republiky nebylo krokem, který by svět přivítal se souhlasem. Pro tento hornický region, který byl před válkou jedním z nejrozvinutějších míst Ukrajiny, to znamenalo faktickou izolaci od světa, ačkoliv je to na Doněcku prezentováno tak, že konečně vzali věci do svých rukou, přítomnost již ukazuje výsledek takového rozhodnutí. Spousta mezinárodních společností se od začátku války z regionu stáhla, jak ukazuje například místní DonMac, který na centrálním náměstí stojí místo původního MacDonald’s. Oblíbený fotbalový klub Šachtar, který po světě slavil úspěchy, nyní hraje v exilu a jeho stadion zeje prázdnotou. Pohled do nitra separatistické republiky. Reportáž byla z kanálu stažena, aby nedávala možnost k ospravedlňování současné ruské agrese.

Publikace v časopisu Lidé a Země

Cena Czech Press Photo a Cena UNHCR

VŠICHNI JSME VOJÁCI

Náhorní Karabach – 2016

“Válka je drahá.” prohodí Saro jen tak mezi řečí cestou přes Stepanakert. Jako bývalý voják sovětské armády, uprchlík z Baku a veterán války v Náhorním Karabachu ví, o čem mluví. Nabídl se, že nám ukáže města a vesnice této samozvané země, která nedosáhla oficiálního uznání, ačkolivse o to již dlouho snaží. Během projížďky městem věnuje Saro nejvíce pozornosti známým místům a budovám a slova o válce pronese jakoby náhodou, a přesto se mnou zůstanou nejdéle. Ano, válka je drahá. A v této malé zemi, čítající zhruba 150 000 lidí, je to vidět na každém kroku.

V roce 1988 se v Karabachu rozpoutal konflikt mezi Arménií a Azerbajdžánem. Ačkoliv mezi nimi v součastnosti neprobíhá otevřená válka, konflikt nikdy zcela neustal a obě země kvůli němu strádají.

Článek pro časopis Na Východ

ZTRACENI V IDOMENI

Řecko – Uprchlický tábor Idomeni – 2016

„Pamatuju si ještě dobrý život, kdy jsem měl svůj obchod a lidé okolo mě znali široko daleko. Měl jsem respekt a moje rodina si žila dobře. Teď o mě neví nikdo, jsem jeden z mnoha, jeden z tisíců, co tady sedí v blátě, a moje děti už dva roky nebyly ve škole. Snažím se jim to vysvětlit, lidem, co sem do kampu chodí, všem těm novinářům a dobrovolníkům, co neustále pobíhají kolem. Snažím se jim vysvětlit, v jaké jsem situaci, ale jen mi odpoví, že špatně jsou na tom všichni, a jdou dál. Zastavuji je každý den a každý den jim vysvětluji, že mám děravý stan, zatéká do něj, a mé děti spí v mokrých dekách, ale oni jen odpovídají, že někdo nemá stan vůbec, a že se ke mně vrátí později. Mám strach, že když půjdeme do armádních kampů, všichni na nás zapomenou. Nebude tam nikdo, žádná media, žádní dobrovolníci a všem bude jedno, co se s námi stane. Tady jsme aspoň na očích. Svět s tím přece něco musí dělat, ne?“

Půlroční fotoreportáž z ve svém čase největšího uprchlického tábora v Evropě.

 

KLIENTI

cs_CZCzech